Boubínská stezka

Boubínská stezka je cestou od civilizace a spořádané přírody k její původní a nespoutané podobě. Prochází několika pásmy, která se odlišují mírou, jakou do života lesa zasahoval a zasahuje člověk. Jádro Boubínského pralesa zůstalo po staletí nedotčeno a rezervace kolem něj se neustále rozšiřuje. Na některých místech má člověk pocit, jakoby se vracel do nějakého kýčovitého pohádkového světa. Země je porostlá mechem a kapradím, stromy lišejníkem a podél cesty je spousta sytě zelených paloučků. Člověk jen čeká, odkud vyběhne přátelský medvěd a začne podél cesty prodávat hřiby. Měl by určitě úspěch. Stezka je obsazena turisty, kteří si jako mravenečkové nesou své obložené chleby, předhánějí se ve znalostech přírody a předvádějí turistická lýtka. Výlet je chtě nechtě kolektivní záležitostí, ale okolí je tak nádherné, že člověk úplně zapomene, že ho chce jenom pro sebe.

K Boubínské rozhledně

Z Kubovy Hutě se vydáte po modré, na kterou navazuje nová trasa vyznačená v terénu fialovými šipkami. Les se tu nijak neliší od jiných českých lesů. Stromy jsou snad jen trochu vyšší a všude je spousta živočichů od broučků, motýlů a mušek k žábám a ptákům, kteří je požírají. Asi po třech kilometrech navážete znovu na modrou a začnete stoupat lesním porostem, který je o poznání divočejší. Stezka vede po obnažených kořenech a kamení a záplava starých stromů s hustým větvovým propouští méně světla. Těsně pod vrcholem začíná kolem stezky houstnout tráva, stromy jsou obalené jehličím a les už nebezpečně připomíná pohádku.

Na vrcholu Boubína můžete v klidu posvačit a posilnit se před další cestou. Těžko tu přehlédnete pamětní kámen věnovaný kardinálu Friedrichu von Schwarzenberg, který místní vrchol navštívil už v roce 1867. Tehdy se jednalo o výjimečný podnik. Lesy byly hůře přístupné a lidé o ně kromě romantiků, mystiků a pana kardinála ani nejevili zájem. Hora Boubín měří 1362 metrů, ale s rozhlednou, která je vysoká přesně 21 metrů, trumfuje i nejvyšší horu české části Šumavy Plechý (1.378 m). Za dobrého počasí z ní uvidíte i alpské vrcholky. Velmi zajímavý je i výhled na Boubínský prales, který se strukturou zřetelně odlišuje od okolních monokulturních lesů a z té výšky připomíná zelný brokolicový salát. A Šumava je jedno zelené vzdouvající se moře. Pozor na závrať.

K pralesu

Úsek mezi horou Boubín a pralesem je asi z celé stezky nejkrásnější. Postupující proměna z hospodářského lesa k jeho divokému prapředku se blíží ke svému vrcholu. Nejdříve po modré sestoupíte k rozcestí na Křížkách, odkud se k pralesu můžete vydat hned dvěma cestami. Rozhodnete-li se pokračovat po modré turistické trase, budete u pralesa dříve, ale přijdete o chatu loveckého zámečku a kapli sv. Huberta, které najdete podél zelené. Jedná se sice jen o dobové rekonstrukce, ale je tu pěkná vyhlídka a můžete si tu odpočinout. V kapli se sloužili mše před zahájením lovu, neboť Sv. Hubert byl patronem všech lovců a jeho přímluvy jistě nezůstaly nevyslyšeny.

Po patnácti minutách dorazíte k pralesu. Nečekejte ale ani liány a řvoucí paviány ani bublající bažinu. Boubín je prales ryze český nebo lépe středoevropský a působí skoro neškodně. Při pozornějším pohledu ale poznáte, že místo je nabyté fantazií. Přes potok leží trouchnivějící kmeny porostlé mechem a z pařezů trčí mladé stromky. Na vzdálenějších místech zahlédnete palouky pokryté fialovými kytičkami a jinde neprostupné mlází. Kořeny některých stromů se vznášejí ve vzduchu, všude je spousta vývratů a některé stromy trčí vzhůru přelomené v půli.. Ta nepřehledná pestrost rozehrává představivost a jestli chcete pochopit, kde se v pohádkách vzali hejkalové, bludičky, lesní duchové a skřeti, zůstaňte tu přes noc.

Prales je ale naštěstí oplocen, takže se přes den nemusíte bát. Na cestě kolem ohrady je několik zastavení s informačními tabulemi, na kterých se dozvíte něco o boubínské historii, jeho složení nebo spoustu zajímavostí o místních chráněných druzích. Zvláště doporučuji úsek spojující zelenou a modrou trasu, který zůstává skoro bez povšimnutí. Možná i proto, že vstup do něj je jen vlastní nebezpečí.

K Boubínskému jezírku

Půjdete-li po proudu Kaplického potoka, který protéká pralesem, dorazíte brzy k Boubínskému jezírku. Není lahodnější věc, než si v něm smočit po tůře nohy. Voda je jako led. Boubínské jezírko bylo vybudováno v roce 1836 a sloužilo ještě v roce 1957 jako zásobárna vody pro plavební kanál. Dřevo, naštěstí ne z pralesa, se po něm plavilo do nedaleké lenorské sklárny. Kmeny se rozštípaly na metrové kousky a naházely do vody. Podél kanálu pak čekali bidelníci, kteří dlouhými tyčemi rozstrkávaly ucpávky. U jezírka je několik laviček, dřevěných stolů a přístřešek. Ve vodě se prohánějí pstruzi.

A zpět

Od jezírka můžete pokračovat po modré a zhruba po 2,5 km přijdete na rozcestí. Chcete-li pokračovat do Kubovy Hutě pěšky, vydáte se po zelené. Čeká vás asi 7 km tůra lesnickou naučnou stezkou. Pokud se chcete do Kubovky dopravit vlakem, pokračujte po modré na 1 km vzálenou zastávku Zátoň. Vlaky odsud i o víkendech jezdí v pravidelných dvouhodinových intervalech.

Jak se k nám dostanete

mapa polohy Boubínského pralesa Podrobná mapa
Hotel Kuba
Cena od: 500 Kč os./noc
Hotel Zlatá hvězda Vimperk
Cena od: 420 Kč os./noc
Hotel Terasa
Cena od: 420 Kč os./noc
Přidat hotel 

Vybíráme z fotogalerie

Všechny fotografie

Víte že…

Víte, že Hluboká v jižních Čechách nenabízí jen prohlídku pohádkového zámku? Je tu také Alšova jihočeská galerie a galerie Knížecí dvůr. Pak se můžete zajít vykoupat, nebo si zahrát tenis či golf.